Druhý ročník Metalmanie bol ďalším úspešným krokom českých organizátorov na ceste vytvárania tradície rockových festivalov európskej úrovne. Kvalitná organizácia, výborná dramaturgia, dobre zvládnutá propagácia, nie, divákmi natrieskaná hala Novesta v Zlíne v tomto prípade naozaj nebola žiadnym prekvapením.

Posun programu a komplikovaná cesta nám neumožnily shlédnout představení BED SORES, NEMESIS ani ENDLESS (co Rudi?), a tak prvními pány na holení budou...

Z domácich zástupcov boli mojim ušiam najbližší DARK GAMBALLE. Vkusný, moderný dance metal, pri ktorom aj vychytený Tägtgrenov PAIN pôsobí dojmom pokleslej zábavovej skupiny, gradoval pri vynikajúcej „Baletky v hlavě“. Dvakrát hutnejšie a dynamickejšie ako na doske, dvakrát tak zaujímavo.

ROOT se vyskytují snad na každé větší tuzemské akci. Což o to, dosáhli jisté kvalitativní úrovně spojené s patřičným stupněm oblíbenosti u metalových fanoušků, na druhé straně se však začíná projevovat jakýsi všeobecný pocit přesycenosti ROOTy. Ono snídat kaviár týden v kuse by snad nebavilo ani mě. Kapela by si měla rozmyslet, zda chce za každou cenu kout železo, dokud je žhavé (tzn. vyšperkovávat svou přítomností akce mnohdy pouze lokálního významu), anebo trošku ve svých koncertních aktivitách povolit a pokusit se ve svých fans zase navodit pocit natěšenosti na vystoupení ROOT. Tím samozřejmě nechci říci, že měli vypustit zrovna zlínské představení, které se stalo jednou z nejvýznamnějších ryze metalových akcí pořádaných na území ČR.
Ale ukončeme plané filozofování a podívejme se na samotné vystoupení. Zdá se, že sehrávání s novým kytaristou Poisonem pokračuje bez větších problémů, nějakých zásadnějších kiksů jsem si nevšiml. Během zhruba půlhodinky zaznělo 6-7 skladeb a kdo má zájem o podrobnější rozbor aktuální formy ROOT, nechť si přečte report z jejich plzeňského vystoupení po boku MOONSPELL.
Jen bych si ještě dovolil zmínit jednu drobnou nehodu, která se odehrála během setu ROOT a která způsobila snížení kvality okolních fotografií. To si takhle přitisknut na pódium nic zlého netuše ostřím při „Symphony Of Destruction“ na Ashokovu elegantní vestičku ze syntetické kůže, když tu se znenadání asi metr nad mou hlavou zjevil Big Boss a potřísnil mi svým dlouhým jazykem objektiv, který se mi podařilo uspokojivě vyčistit za pomoci speciálního cleaning setu až doma.

KATATONIA bola tým hlavným argumentom, pre ktorý som sa druhý marcový piatok tohto roku ocitol na Morave. Vedel som, že moji švédski miláčikovia nie sú festivalovou kapelou. Po polhodinovom sete na Metalmanii mám pocit, že prívlastok „festivalová“ sa dá v predchádzajúcej vete zameniť aj za „koncertná“. Nechápem to. Ich hudba a texty sú pocitovo dostatočne silné na to, aby Renkse a spol. na pódiu nevyzerali ako piati severskí „mámvpičisti“, ktorí trom tisíckam ľudí ukazujú, ako to vyzerá u nich na skúške (oblečením, pohybom, celkovým nasadením). Potešili hitovky „Teargas“ a „Evidence“, sklamala ma absencia srdcovky „Sweet Nurse“. Pri záverečnej „Murder“ som sa len utvrdil v láske skôr k tej novšej, post-doomovej tvorbe mojej najobľúbenejšej skupiny ostatných štyroch rokov.

Ale no tak. Mám dojem, že všeobecná kritika zlínského vystoupení KATATONIE je nepřiměřená. Bylo dávno zřejmé, že prostředí velké haly se podepíše v první řadě právě na jejich výkonu (resp. na dojmu z jejich vystoupení), který byl poměrně akurátní. Renkse nezpíval zase tak špatně, zvuk byl v pořádku (mírně rozostřené a zatažené, ale stále jasně ohraničené kytary, daly vyniknout hezky zřetelné base a Renkseho vokálu) a že budou členové gothic rock/metalové kapely pobíhat v tmavých hábitech po pódiu jako zběsilí thrasheři jsme snad nečekali?

THE HAUNTED úspešne napravili zmiešané dojmy z ich zaspatých krajanov. Spevák Peter Dolving strhával na seba od samotného počiatku koncertu všetku pozornosť publika. Jeho explozívna pódiová prezentácia s pohybovými kreáciami pripomínajúcimi niečo medzi postrelenou gorilou a opitým boxeristom s vrtuľou v zadku bola jedným slovom čarovná.
Propagovala sa hlavne novinka „rEVOLVEr“, nechýbala teda úvodná „No Compromise“, vynikajúca rúbanica „99“, no a samozrejme pomalšia „Abysmal“, pri ktorej Dolving relaxoval vystretý na podlahe. THE HAUNTED boli jednoznačne najpríjemnejším prekvapením večera!

Najslávnejší violončelisti na svete dobre vedeli, pred akým publikom na Metalmanii hrajú. APOCALYPTICA odpálila svoje vynikajúce vystúpenie metallikovskou „Fight Fire With Fire“, v ďalšom priebehu nechýbali „Enter Sandman“, „Seek And Destroy“, „Nothing Else Matters“ či divákmi najbúrlivejšie prijatá „Masters Of Puppets“. Aj z vlastnej tvorby vyberali hlavne tvrdšie kúsky, z najnovšieho albumu napríklad „Fisheye“, z predchádzajúcej radovky nezabudnuteľnú „slayerovku“ „Somewhere Around Nothing“. Mám rád súčasnú tvár tohto fínskeho fenoménu a ich, aj po vizuálnej stránke, strhujúci koncert bol skvelou pozvánkou na prvý júnový večer v bratislavskom Babylone.

Set CRADLE OF FILTH mě osobně zaujal spíše z hlediska vizuálního než sluchovým vjemem (muzikální stránku koncertu CoF podrobně rozebral kolega Thorn na konkurečním webu, což si ještě chlapeček zodpoví). Nerad bych muzikatům křivdil, ale nejvíc se během oné hodiny a půl rozhodně nadřela dvojice herců, kteří museli zvládnou vskutku náročnou šichtu. Posuďte sami: před výkříkem o „the ugliest band“ se museli nasoukat do masívních latexových kostýmů jakýchsi potvor s netopýřími křidýlky (něco jako zelená sukuba zkřížená s čertem), v nemž museli po dobrou čtvrthodinu absolvovat na prknech menší spartakiádu. Sice se nejednalo o nějaké prudké pohyby, spíše bych to definoval jako strečing předstopera divizního mančaftu. Vzhledek tomu, že obě potvory byly opačného pohlaví jsem však čekal poněkud prudší akci, ale i přesto šlo o zajímavý výkon. Po čtvrthodince následoval odchod z pódia, dámu čekal oddych a pozvolný převlek do svůdného oblečku s punčoškami a zaječím ocáskem s mašličkou ala Bridget Jones, zato kolega musel makat. Čekalo ho totiž navlečení do tmavých elasťáků, nanešení tmavého make-upu na obličej (z důvodu fungování principu „černého divadla“) a sestavení a zprovoznění na výšku asi čtyřmetrového monstra připomínajícího smrtku (bohužel kvůli nedostatku prostoru již nelze ukázat foto, mrkněte na www.incipitum.sk). Jeho čas přišel při prvním přídavku, kdy se jen tak zlehka komíhalo po pódiu. Při druhém nástupu již přidalo nesmělé pohupování do rytmu, za což si vysloužilo hlasitý aplaus. Vezmeme-li v potaz, že celá konstrukce působila velmi vratce a ovládání paží zajišťovaly pouze tenké dlouhé tyčky, jednalo o velmi slušný divadelní výkon. Dalším artistickým číslem byly sršící jiskry, předváděné opět ve dvojici (každý na jedné straně bicí baterie). To se dělá tak, že se na krk pověsí kus železa (myslím tím opravdu velký a tlustý kus železa), zapne se karboflexka zvaná rozbrušovačka a přejíždí se jejím kotoučem po tom kusu železa. Efekt je to zajímavý, neboť jiskry srší kolem hlavy protagonisty až ke stropu a fanoušci šílí.

Rozhodně se tedy bylo na co dívat, obzvláště, když se Sarah Jezebel Deva na svém stupínku předklonila. Pravda, občas zaujala postoj tzv. „z profilu“, což estetický zážitek poněkud rozmělnilo, ale naštěstí se tak nedělo často. Vystoupení CRADLE OF FILTH tedy lze přes výhrady ke zvuku hodnotit spíše pozitivně.

Co říci závěrem? Snad jen, že nepovažuji za vhodné nabízet na takové akci pivo toliko dvanáctistupňové (Plzeň za 30,-Kč). Na druhé straně však nepředpokládám, že by se tak zamezilo scénám, kdy se obětavý záchranář snaží (nutno podotknout, že úspěšně) rozhýbat poněkud indisponovaného fanouška opravdu pádným argumentem, že náklady za převoz a pobyt na záchytce přesahují výši 5000,-Kč. Z dalších pochutin jmenujme třeba tři deci sody za bratru 20,-Kč. Přejme jim to, prodejcům, za tu několikahodinovou sonickou torturu si jistě nějaký ten obolus zaslouží. Pro příště bychom si snad mohli přát vlídnější jednání ochranky („Hééj, novináři, teď můžete fotit, ale bez blesku! Kdo blejskne, toho nakopu do prdele.“), lepší počasí a větší prostor (nebo méně silná jména?).

Z informace pořádající agentury Pragokoncert, která nám byla poskytnuta ústy své nejpůvabnější zaměstnankyně, plyne, že festival Metalmania 2005 navštívilo 3900 platících hlav. Metalový národ žije a to je jistě potěšitelné zjištění.

Text: Rudi + Shnoff (kurzívou)
Fotografie: Shnoff a Jimi, www.incipitum.sk (CRADLE OF FILTH a APOCALYPTICA)